Jak jsem viděl slávistický Eden

Při našem nedávném výjezdu do Prahy za hokejem jsme si domluvili prohlídku nového svatostánku sešívaných. Už po vystoupení z autobusu musíte po prvním pohledu uznat, že je to stadion velmi pěkný.

Po uvítání sličnou průvodkyní jsme si prohlédli hlavní tribunu pěkně od vrchu dolů. Začali jsme na rampě pro televizní kamery, pokračovali VIP platinovými, zlatými a stříbrnými boxy. Dál jsme měli možnost shlédnout prostory nájemců klubových sedadel. Jak jsme se dozvěděli téměř všechny tyto prostory jsou pronajaty a většina i na více let, což mě při těch cenách poněkud překvapilo. Je vidět, že Praha skýtá bohaté možnosti a navíc se takový pronájem stává prestižní záležitostí. Slavia je zkrátka v kurzu a firmy a podnikatelé se jejím prostřednictvím rádi zviditelňují. Byl bych rád, kdyby se nám něco podobného podařilo i u nás.

Jakmile uvidíte vlastní \“kotel\“ stadionu, zjistíte že není tak velký, jak se zdá v televizi. Podobně jsem byl překvapen když jsem byl poprvé v Brně za Lužánkami, televize totiž hodně zkresluje. Stadion Slavie tak působí velmi útulně.

Příjemné bylo zjištění, že odevšad je dobře vidět na hrací plochu, nic vám nebrání ve výhledu. K mému překvapení jsou i plastové sklápěcí sedačky velmi pohodlné. S těmi klasickými plastovými nesklápěcími nesrovnatelný rozdíl a musím říci, že s klubovými sedadly v podstatě srovnatelné.

Co většinou hodně zajímá obyčejné fotbalisty z vesnice, je trávník. Ten byl po několik podzimních zápasů jakoby nalajnován na několik sektorů. Původně jsem si myslel, že to je nějaký záměr trenéra Jarolíma pro nácvik zónové obrany, ale důvod byl mnohem prozaičtější. Byly to totiž lajny po zápase Ragby. Navíc to nalajnovali vápnem, tak to do trávníku pěkně na půl roku vypálili…

Jinak ale kvalita trávníku nebyla nic extra. Takové hřiště v Rájci je na mnohem vyšší úrovni. A to tu prý netrénuje vůbec nikdo. Odehrají se zde jen zápasy A týmu a popřípadě povinné předzápasové tréninky.

Když se dostanete na vlastní plochu, jste překvapeni, jak blízko to máte od postranní čáry k první řadě sedadel. Přesně to bylo 7 kroků. Při autovém vhazování musíte každého hlučnějšího fanouška slyšet velmi dobře… A opět vás překvapí, že s kvalitou trávníku to není nijak skvělé ani z blízka.

Ještě bych se zastavil u kabin. Měli jsme možnost shlédnout ty pro hostující tým. Co se týče prostoru je šatna zhruba 2x větší než ta naše domácí po loňském zvětšení. S komfortem to není nikterak přehnané, přesto má hráč k dispozici poličku na boty, věšák a poličku nad hlavou. Takovýchto kójí je v kabině celkem 25. Ve umývárce má tým k dispozici 4 sprchy a snad čtyři umyvadla.

Celkový dojem ze stadionu byl řekl bych velmi působivý, byť je poznat, že oproti původnímu projektu se poněkud šetřilo. Podle Jirky, kovaného sparťana to sice byly \“větší Drnovice\“ ale s tím bych až tak nesouhlasil. To uzavření stadionu do jednoho prstence vytváří úplně jinou atmosféru. Příště se hold budeme muset podívat na Spartu…

Po prohlídce jsme se vypravili k tréninkovým hřištím. Vedle stadionu jsou dvě hřiště s přírodní trávou, jedno s umělou trávou třetí generace a jedno s umělkou druhé generace. V době naší návštěvy trénovali hráči žákovských kategorií, kteří docházeli se školy. Ta je hned v sousedství.