Po několika letech jsme se rozhodli přihlásit do okresního poháru a chtěli jsme to pojmout jako ostřejší přípravu a generálku. Pro příště si účast patrně zase odpustíme a raději si domluvíme klasický přátelák. Vzhledem k dovoleným chybělo již tak dost hráčů a navíc nemohli nastoupit ani další hráči, kteří nemají dotažený přestup nebo jsou v trestu. Případný postup by navíc znamenal hrát utkání uprostřed týdne a to vzhledem k pracovnímu vytížení také není příliš lákavá představa.
Přes všechno zmíněné jsme měli možnost vyzkoušet si zcela nové rozestavení a také obsazení jednotlivých postů. Nepamatuji, že bychom kdy hráli v rozestavení 3 – 5 – 2, ale po rozháraném prvním poločase jsme se dokázali přizpůsobit a využít variabilní zálohy. Jeden ze středních záložníků se při bránění stahoval až na stopera a naopak při útočném snažení se dopředu vydávali i dva „střeďáci“, což soupeři nejednou vykouzlilo vrásky na čele.
Přelet balónu při zápase.
V první půli byl soupeř častěji na míči a snažil se překonávat náš obraný val. My jsme se na soupeřově polovině prosazovali jen sporadicky a většina našich akcí končila faulem ve větší vzdálenosti od branky. Celou řadu nákopů do vápna jsme však trestuhodně nezužitkovali ani k jedinému ohrožení soupeřova brankáře. Ten, ač malý vzrůstem, předváděl po celý zápas velmi dobrý výkon. Lipůvka nakonec převahu využila ke vstřelení branky, když propadla naše záloha a nechala nepokrytý střed hřiště, odkud soupeř nadvakrát a s tečí poslal míč do vinglu.
O poločase proběhla domluva trenérů směrem k hráčům. Bojovnost byla o poznání lepší než v opředchozích zápasech, ale na soupeřově polovině chyběl pohyb a odvaha prosadit se. Také v soupeřově šestnáctce si hráči měli počínat bojovněji, což ve druhé půli splnili do puntíku. Úvod druhé půle ještě obstarala naše stará bolest. Inkasovali jsme velmi lacinou branku po kolmici středem hřiště, kde jsme nezachytili náběh útočníka. S dvoubrankovým deficitem na kontě jsme se ale nadechli k velkému zlepšení. Anty Nečas odehrál jeden z nejlepších poločasů ve Vavřinci. Radim Přikryl, Michal Rybář a Víťa Kovařík ve středu hřiště bořili a tvořili jako by na tyto posty patřili odjakživa. Roman Přikryl s Tomášem Vranou tomu zezadu dávali klid a myšlenku.
Lipůvka najednou přestala být dominantní a odměnou nám byla branka Tomáše Vrany – světe div se – hlavou po centru ze strany. Víťa Kovařík napoprvé z malého vápna otočkou přestřelil. Brankář hostí pak několikrát hasil míče, které díky bojovnosti útočných hráčů propadávaly až do výhodných střeleckých pozic. Právě po jedné takové nepřehledné situaci uvnitř pokutového území dokázal vyrovnat Vít Kovařík, který tak oslavil návrat do zelenobílých barev. Ani zdaleka to však nebylo vše a měli jsme ještě několik možností zápas rozhodnout. Všechny však skončily stejně jako Manouškovo sólo – mimo tři tyče. Lipůvka si během druhé půle také vypracovala několik dobrých příležitostí, ale třetí branku také již nepřidala.
Ke slovu tak přišly pokutové kopy, které přinesly více radosti hostům z Lipůvky. Zatímco střelu Vrany vystihl brankář a Fabiánek netrefil zařízení, hosté neuspěli pouze jednou, čímž si vystříleli postup.
Z utkání jsme si tedy odnesli ponaučení, že neexistuje špatná sestava a že bojovnost dokáže pozvednout výkon týmu minimálně o jednu úroveň. Žáčci místní školky pak obohatili svůj slovník o spoustu nových výrazů díky neutuchající snaze fukcionářů Lipůvky naučit rozhodčího pískat. Nutno dodat, že ta snaha byla marná.
Statistika
Vavřinec – Lipůvka 2:2 (0:1) po penaltách 2:3; Góly: 53. Vrána, 66. Kovařík; Rozhodčí: Mrázek, Ježek, Stloukal; ŽK: Nečas, Přikryl Radim; Návštěva: 40 diváků
Sestava: Musil – Vrána, Přikryl Roman (c), Nečas – Fabiánek, Rybář M. (75. Manoušek), Kovařík, Přikryl, Kadlec – Suchý (33. Kakáč T.), Hudec (88. Zmeko)
Trenér a masérka v jedné osobě: Libor Novák
