Zimní přestávka je ideálním časem na to, pozvat si k mikrofonu předsedu TJ Vavřinec Tomáše Musila a trochu ho vyzpovídat.
Začali bychom asi nedávnou valnou hromadou. Jak jsi byl spokojen a jak bys ji zhodnotil?
Tak já valnou hromadu vnímám jako společenskou událost a příležitost jednou ročně bilancovat dění v klubu. Její význam by vzrostl v období vnitřních válek nebo změn ve vedení, ale takové období teď neprožíváme. V posledních letech chodí více lidí a jsem docela rád, že se tam objevují i naši mládežníci. Takže za mě dobrý.
Jak hodnotíš tu finanční situaci klubu? V příspěvku k valné hromadě jsem psal, že finanční situace klubu je stabilizovaná. Dá se to tak říct?
Určitě. Finančně jsme v pohodě. Není to na to, že bychom se mohli stát profesionálním klubem, to určitě ne. Ale na to, v jakém režimu fungujeme, tak nám ty peníze stačí úplně v pohodě. Zbývá nám každoročně něco málo navíc, takže jsme finančně zdraví.
Co se týče mládeže, tak většinu nákladů nám pokryje dotace Můj klub a příspěvky od obce. Obec Vavřinec nám hradí většinu nákladů na hřiště a údržbu areálu. Z vydělaných peněz hradíme náklady na tým mužů, akce pro hráče a taky stále dokupujeme další vybavení. Takže já si myslím, že z tohohle pohledu je to skvělé.
Jak v tomhle směru pomáhá park?
Park pomáhá hodně. Kdysi nás zachránil. Na první výdělky z něho, jsme už čekali jak na smilování. Byli jsme v mínusu. Doteď jsou příjmy z parku vítaným bonusem a navíc si z něj bereme různé zboží během roku na nějaké naše akce.
Takže ten význam je velký. Po postupu do okresního přeboru chodí na zápasy víc lidí a výdělek je větší. Běžný denní prodej by nás asi nevytrhl. Park je důležitý zejména díky výdělku z akcí, fotbalů atd.
Myslíš, že to má i nějaký význam pro občany? Oni v podstatě mají kam jít na pivo, když teďka není žádná jiná hospoda v obci otevřená?
To je úplně bez diskuze. Tady by prostě nic nebylo. Kdyby to někdo provozoval na běžné komerční bázi, tak si myslím, že by měl otevřeno jen na letní sezónu a pár akcí. My se snažíme, aby bylo celoročně kam zajít s přáteli na pivo, na fotbal, na karty. Ikdyž je to přes zimu jen v omezeném režimu a ztrátové. Chceme to udržet.
Dobře, jakou roli v tom hraje Jirka Fabiánek jako pokladník?
Jirka Fabiánek je jedna z klíčových postav Tělovýchovné Jednoty. Zároveň se díky tomu trošku udržuje v oboru, který vystudoval, ale zatím se mu nevěnuje. Navíc má vhodnou povahu na tuhle funkci. Má v tom systém a pořádek.
Přestože jeho přednes o stavu pokladny na valné hromadě je takový humorný, tak kdo může nahlédnout do jeho tabulek a do toho, jak to vede, tak ví, že se tam neztratí ani halíř. Máme se sekretářem Jirkou Vybíhalem možnost nahlížet do tabulek kdykoliv. Takže já si myslím, že Jirka Fabiánek to dělá velmi dobře a neumím si představit, že bychom ho tady neměli.
Takže se to fungování pokladny od doby Radima Přikryla nějakým způsobem posunulo ještě?
Posunulo, určitě. Radim byl nadšenec, dělal to hodně dlouho a stálo to na něm v těžkých časech. Teď se nám v pokladně točí mnohem víc peněz oběma směry. Do toho je tu spousta dotací a papírování. To je velký rozdíl.
V loni jste pořádali vavřineckou pouť, což vždycky bývá taková velká akce náročná na organizaci. Jak jsi s tím spokojený?
Jsem spokojený. Vyšlo nám počasí, změnili jsme trošku složení kapel. V pondělní se sice kapela moc nepovedla, ale museli jsme zkoušet, protože nám vypadla stabilní kapela. Ale změna sobotní kapely se povedla hodně a změna byla připravená v předstihu. To bylo opravdu důležité, protože už několik roků jsme spokojeni nebyli.
Organizačně si myslím, že jsme to zvládli. Pomohla nám nová pergola u klubovny. Nemuseli jsme stavět stany pro prodej piva. Je tam mnohem lepší zázemí, na druhou stranu ti prodávající nevidí na kapelu, takže si až tak neužijí ten program. Ale to zázemí je tam nesrovnatelné. Mají nad sebou pevnou střechu, světlo, elektřinu, sklad se zbožím. Prostě to je nesrovnatelně kvalitnější.
Přijde mi, že při těch poutích, už jedeme tak nějak na autopilota. Protože už jsme je pořádali mnohokrát a každý z nás má svůj tým lidí a doplňujeme jen pár chybějících. To asi platí pro všechny hlavní pořadatele jednotlivých dnů. Jirka Fabiánek, který má na starosti celou pouť, tak ten to má samozřejmě těžší a pestřejší.
Tak to je dobré. Jak bys to zhodnotil z pozice předsedy situaci, že teď máte v klubu kompletní týmy od předpřípravky až do mužů?
To je skvělá věc, to se hodně daří. Zároveň je to velký závazek do budoucna. Zrovna teď jsme ladili plány na příští sezónu s trenéry z okolí. Příští rok si myslím, že budeme mít zastoupené všechny kategorie. Starší žáci a dorost budou určitě sdružené. Patrně dorost zůstane u nás. Starší žáci budou asi pokračovat ve Vysočanech a zvažujeme i B-tým, protože bude hodně lidí. Určitě budeme hledat trenéry k přípravce. Mladší a starší přípravku nám teď vedou Anetka a Jirka Vybíhalovi. Ideální by byli dva trenéři u každého týmu.
Je to pro nás dlouhodobě udržitelné, mít tolik týmů?
Zatím to vypadá, že jo. Protože nám tady trénují nejen místní kluci, ale i ti nejmenší ze Sloupu, Vysočan, Šošůvky, Žďáru Petrovic a dalšího širšího okolí. Takže už nejsme úplně ovlivněni tím, jestli máme silnější nebo slabší ročník z Vavřince a blízkého okolí. Máme dost hráčů a týmy poskládáme. Klíčové tedy bude, jestli trenérům a vedení vydrží chuť a síla. Pokud ano, tak by to mohlo šlapat dál.
Takže vlastně hráčů máte dost, s penězi také není problém díky podpoře z Obce Vavřinec a z Národní sportovní agentury. Takže největší problém jsou asi trenéři?
Ano, musíme neustále verbovat.
No, a když jsme u té sportovní té části, tak co muži?
U mužů tam to byla velká radost, že se podařilo postoupit. Bohužel nás podruhé za sebou vytrestal okresní pohár před sezónou, kde se nám jeden hráč vykartoval a dva zranili. Pak nám chyběli v důležitém začátku sezóny tři hráči.
Doufejme, že se zranění hráči vrátí. Zatím jsme bez dvou důležitých opor, ale i tak se nám podařilo uhrát asi to, co jsme si představovali. Chtěli jsme nějaký střed tabulky a nějaký počet bodů ať nejsme na chvostu. Takže v podstatě si myslím, že jsme tak nějak, naplnili očekávání, byť u všech zápasů by se to určitě říct nedalo.
Ten přístřešek u klubovny financovala obec a kraj?
No všechno to šlo z naší kasy, ale 200 tisíc Kč jsme na to dostali od Jihomoravského kraje a zbytek nám dofinancovala obec. Takže ano, nestálo nás to ani korunu. Ale musím říct, že po dlouhé době jsme na chvíli měli prázdnou kasu. Protože než se nám ty peníze vrátily, tak to chvíli trvalo a přemýšleli jsme, co si koupit můžeme a co nemůžeme.
Pergola je teď naše, ale z dlouhodobého pohledu to nedává smysl. V rámci areálu je všechno obecní a my to máme v dlouhodobém pronájmu. Protože přece jenom, co si budeme říkat, obec je dobrý hospodář. Fotbalový klub zrovna teď také ano, ale neplatí to obecně ve všech časech, takže určitě bude lepší, když to bude mít všechno jednoho majitele. Takže počítáme s tím, že časem to přejde na obec všechno a my budeme jenom správcem a nájemcem.
No a co teda spolupráce s obcí, jak jsi spokojený?
No, maximálně. Starosta je úžasný a vlastně celý ten tým lidí, který tam působí. Cítíme zájem a podporu. Když je cokoliv smysluplného potřeba, tak se cesta najde.
Ta spolupráce šlape po všech stránkách. Třeba administrace různých dotací, máme se koho zeptat, oni nám ochotně pomůžou. Stejně tak, když se objeví dotace o kterou nemůže žádat obec, tak zažádá klub. Takže si prostě vypomůžeme navzájem, aby do obce ty peníze šly. A myslím si, že to je k prospěchu obce, klubu a také těch lidí, co potom tady můžou přivést ty děti nebo přijít na nějaké společenské akce.
Nebo prostě sednout do parku na pivo pod spravený přístřešek nebo do klubovny. Nebo si tam udělat oslavu a podobně. Prostě to je taková synergie, která opravdu funguje.
No a jak jsi spokojený s fungováním výboru? Mám takový pocit, že důležitou postavou, která spojuje mladší a starší generaci v týmu mužů je Ondra Kunc. A stejně myslím, že právě on spojuje Vavřinec s Veselicí.
Ondra to spojuje, ale zároveň dovede být hodně kritický, když něco nefunguje. S Veselicí to propojuje i Jirka Fabiánek. Většinou to v ostatních klubech táhnou jeden – dva lidi. Sem tam k sobě někoho seženou, ale opravdu to ti dva lidi bývají, když to tak slyším. A nezřídka jsou to důchodci, kteří by už nejraději skončili, ale nemají to na koho hodit. U nás to ve výboru táhne víc lidí a zapojují se i další členové.
Hodně toho dělá Jirka Vybíhal, kterého to prostě neskutečně baví na tom hřišti. Tak se snažíme mu nezavazet a trochu mu s tím pomáhat. A vlastně ono to ve výsledku je to nejlepší.
Jirka Fabiánek, to je neskutečný pracant. Třeba dva měsíce o něm neslyšíš, ale na pozadí vyřizuje všechno kolem parku, proplácí účtenky a tak dál. Ale potom, když se chystá schůze, pouť nebo prostě nějaká důležitá akce, tak prostě vystoupí z toho stínu a opravdu měsíc je tou ústřední postavu, kolem které se všechno točí. Takže to je taky velká jistota.
Já se snažím dělat si to svoje, tam změna moc není. Důležitá je atmosféra v klubu. Každého baví něco jiného a podle toho se mu snažím najít místo v týmu. Přeci jen to je volný čas každého. Kdyby to byla jen dřina beze srandy, tak to bavit nebude. Mluvím, povzbuzuju, vyřizuju, chválím a foukám na bolístky.
Ondra Kunc, to je náš nákupčí, tahoun brigád a já nevím čeho všeho. To už jsme ve čtyřech minimálně, co jsem vyjmenoval. Radim Přikryl pomáhá kdykoliv může u několika týmů a na brigádách. Michal Rybář sice trochu fláká manažerství nástěnky, ale je zodpovědným manažerem udírny, brigádničí a sem tam vymyslí nějakou akci. Radim Manoušek trénuje a zapojuje se do akcí. Aleš Blézl pomáhá s organizací při zápasech a fotí. Tom Kakáč je na každé brigádě a pomáhá s prodejem občerstvení.
Obecně si myslím, že velká část úspěchu je v tom, aby ty jednotlivé úkoly připadly na ty správné lidi. Když něco nefunguje, obvykle je to tím, že to má na starost někdo, komu se do toho nechce nebo to dělat neumí nebo nemůže. Někdo umí jednat s lidmi. Jiný zase vůbec, ale má šikovné ruce.
Je něco, co tě teď trápí? Co je největší problém pro tebe jako pro předsedu?
Tak budoucnost týmu mužů, tam je to každou chvilku. Přece jen tam je hodně starších hráčů, u spousty je otazník. Nevíš, jestli každé další zranění nebude to poslední. Navíc hráči dostávají lukrativní nabídky z jiných klubů. Úplně v pohodě se může stát každý půl rok, že nám skončí čtyři až pět důležitých hráčů a my je prostě nenahradíme. Tomu se prostě nejde úplně vyhnout, takže tohle je takový permanentní stres.
U té mládeže si poradíme. Co se týče organizace chodu klubu, taky si všechno zařídíme. Otazník je u mužů, kde jsi závislý na vůli a zdraví deseti lidí, na kterých to stojí. A z nich, když ti vypadne jeden, je to v pohodě, když vypadne pět, tak je to ve stejné kvalitě neřešitelné. Chceme to postupně doplňovat mladíky z vlastní líhně plus mladí kluci, co se vrátí z hostování ve vyšších mládežnických soutěžích.
Počítáme, že tam může být nějaký výkyv sportovní úrovně, ale my prostě chceme zapracovat svoje lidi. To je cíl. Proto tu mládež děláme a na těch klucích to jednou má být postavené. Musí dostat prostor a růst.
Myslím, že to zní celkem dobře. Chceš něco vzkázat na závěr fanouškům?
Ať chodí na zápasy, ať nás podporují. A když budou mít nějaký nápad na cokoliv, na zlepšení fungování, na nějakou akci nebo tak, tak ať se neváhají ozvat. A když ji budou chtít uspořádat, tak je podpoříme.
Mám takový pocit, že to tady začíná nějak víc fungovat. Před vánocemi parta kolem Radima Vaňka uspořádala Předvánoční zahřívačku a na léto plánují burgery. Bavíme se o tom, že by byly druhé makrely. Loni jsme měli v plánu nějaký nohejbalový turnaj, ale nakonec z něho sešlo, tak třeba letos by to šlo v jiném termínu. Teď kluci začali hrát tenis na novém víceúčelovém hřišti, tak uvidíme, jestli něco uspořádají. Když udělají turnaj, tak věřím tomu, že z toho bude taky pěkná akce.
