Jako prvního respondenta z řad pamětníků jsem si k mikrofonu pozval pana Antonína Blézla. Doufám, že ta řada pamětníků bude velmi dlouhá a že Vás rozhovory budou zajímat.
Jaké byly Vaše fotbalové začátky?
Začínal jsem v žácích v Benešově a v dorostu jsem od šel do Boskovic. V Benešově jsme hráli okresní soutěž, v Boskovicích to už byl krajský přebor. Ten jsem hrál do vojny a po ní jsem se po dvou letech vrátil do mužů do Boskovic. Tam jsem ale dlouho nevydržel a vrátil jsem se do mužů do Benešova.
Tam jsem hrál tak sezónu nebo dvě. V zimní přestávce sezóny 1980/81 jsem už absolvoval přípravu ve Vavřinci a v únoru 1981 jsem se ženil.
Vy jste hrál odjakživa v útoku?
Jo Jo, odjakživa jsem hrál v útoku. Nejvíc gólů jsem dával hlavou. Měl jsem dobrý výskok a myslím, že i odhad na míč.
Kdo Vás do Vavřince přivedl?
Myslím že hlavní slovo měl Rudolf Kakáč.
Kdo byl v té době předseda TJ?
Myslím že Bohuš Vašíček.
Kdo byl v té době ve Vavřinci v týmu.
V brance chytal Honza Šurý, v obraně hrál Josef Slouka ze Suchdolu. Hrávali jsme většinou na tři útočníky. Já jsem hrál uprostřed, zleva hrál Jirka Vybíhal a zprava Tonda Moravec. Pod námi v záloze Jirka Havránek, Franta Skoták, Pepa Jalový a další. Pěkně je to poznat z fotky, kde jsme vyfoceni na antukovém hřišti. Ty dresy ve kterých jsme vyfocení jsme dostali z Metry Blansko za přestup Pepy Sedláka.
Trénoval Josef Kala, jaký byl trenér?
Já myslím že to byl dobrý trenér, nikdy jsem s ním neměl problém. Ono jako, na tom našem písku se nic moc moderního vymýšlet nedalo, ale už v té době jsme používali různé překážky, a pomůcky, které jsou dnes běžné, ale tenkrát to tak úplně běžné nebylo.
Jaké byly zimní přípravy?
Ty byly hodně tvrdé. Běhali jsme do Pustého žlebu a přes Suchdol nazpět.
Jaké byly v té době terény?
Na Benešově to byla tráva nebo možná spíše víc louka. Přechod do Vavřince na písčité hřiště pro mě problém nebyl, protože v dorostu nás v Boskovicích ani na jiných hřištích na trávu moc nepouštěli. Když jsme třeba přijeli do Jihlavy, tak to byla vždy škvára.
Hrávali jsme v gumotextilních kopačkách. Jednou, když jsme jeli do Bořitova na trávu, tak trenér Kala řekl koupíme kožené kopačky. No a já si je vzal a po zápase mě starý pan Slouka vezl do Boskovic na operaci menisku. Takže taková byla moje zkušenost s koženými kopačkami.
Po té operaci menisku jsem ještě chvíli hrál a pak se mi v roce 1985 přihodila mozková příhoda. Takže jsem si ve Vavřinci zahrál řekněme čtyři nebo pět sezón.
Mám ten pocit, že tenkrát v 80. letech byla organizace v rozkvětu. Měli jsme žáky, dorost, muže, hrál se volejbal, šachy.
Je to tak, dokonce tenkrát když se otevřela nová hospoda, tak se tam hrál i soutěžně stolní tenis.
Tenkrát Tělovýchovná Jednota pořádala i vinobraní, je to tak?
Ano, je to tak, pořádalo se náborové vystoupení otužilců, běh únorového vítězství. Aby byl dostatek financí, tak se přes léto pořádaly v Parku taneční zábavy. Za tu letní sezónu jich mimo Vavřinecké pouti bylo třeba osm až deset.
Pamatuji se, že jste mi jako klukovi zařizoval registračku, že jste trénoval žáky.
To máš pravdu, jednu sezónu jsem trénoval žáky a poté jsem pokračoval jako člen fotbalového výboru Tělovýchovné jednoty. (V té době byl výbor který měl na starosti celou Tělovýchovnou jednotu a fotbalový výbor měl na starost fotbalovou činnost. – pozn.red.) Svého času jsem byl i jeho předseda. Jestli se nepletu, tak po mně pokračoval Jirka Havránek, který pak byl i předseda Tělovýchovné Jednoty.
Do výboru jsem se potom vrátil za doby předsedování Tondy Majtana. To bylo období, kdy organizce fungovala dobře.
To už se pomalu dostáváme do období, kdy se stal předsedou váš syn, Aleš Blézl. Jak jste to tehdy vnímal?
Tenkrát přišel, že to chce dělat a měl kluky kteří s ním chtěli pracovat, tak jsem to podporoval.
Jak hodnotíte současný stav organizace.
Myslím, že to kluci s Jirkou Vybíhalem a Tomášem Musilem na čele dělají dobře. Když je zde trénink nebo zápas mládeže, tak se sjíždějí rodiče z celého okolí.
Jak jste na tom s fotbale nyní, stále ho sledujete?
Jsem na každém domácím utkání, na venkovní zápasy jezdím občas. Takže stále to sleduji. Já jsem s fotbalem vyrůstal, hrál jsem ho, působil jsem ve vedení klubu a vždycky jsem se na fotbal rád díval. Jsem takový celoživotní fanda fotbalu.
