Třetí utkání zimní přípravy jsme odehráli na mrňavém hřišti s umělým povrchem v Bohunicích proti lídrovi okresního přeboru ze Sloupu. Plácek s umělkou svými rozměry připomínal spíš hřiště pro malou kopanou s výběhovými zónami a hra podle toho vypadala. K vidění bylo velké množství soubojů, kombinací na malém prostoru a také šancí. V sestavě se poprvé představily obě naše posily – Martin Sígl a Michal Wutka. Díky absenci našich středních záložníků si to spolu rovnou střihli na těchto klíčových postech. Na první ostré seznámení s týmem bez jakékoli společné přípravy na utkání to vůbec nebylo špatné a Sigi dokonce přispěl jednou brankou. Sloup byl jednoznačně nejsilnějším soupeřem dosavadní přípravy a čekalo se, že výsledkově narazíme. Místo předhazovaného debaklu jsme si spíše potvrdili, že se v současném rozpoložení můžeme směle měřit i s nejsilnějšími týmy okresního přeboru.
První půle byla povětšinou herně vyrovnaná s řadou střeleckých pokusů, ale přece jen jsme na míči byli o pověstný chlup častěji než soupeř. Naše pokusy o neukvapenou rozehrávku se setkávaly s neúspěchem častěji než je obvyklé, což lze přičíst na vrub stísněným podmínkám a kvalitnímu soupeři. Pochodovějšímu tempu zkušených hráčů Sloupu vyhovovalo menší hřiště a nejednou nám zahrozili po přečtení naší rozehrávky. V jejich útoku nám zatápěl i Tomáš Michlíček, který byl pro toto utkání Sloupu zapůjčen, protože jich přijelo jen 10, zatímco nás bylo 17. Dvakrát jsme šli do vedení a Sloup dokázal dvakrát srovnat. Skóre rozhýbal Robsonův gól, když dostal od galantních obránců luxusní nehlídaný plácek ve vápně s míčem na noze a střílel podél nohy brankáře k bližší tyči. Radim měl v zápase snad 5 šancí, proměnil jen tuto jedinou.
Soupeř odpověděl tak trochu haluzovou střelou mimo, která trefila Rostě Burgeta a doskákala k tyči. Naši druhou branku vstřelil Beny, když doklepl míč do sítě po Antyho akci zleva. Po jednom z našich obraných udřímnutí se ujal jeden z dlouhých autů soupeře a sloupskému záložníkovi stačilo jen píchnou špičkou kopačky do míče. Poločasový stav byl tedy 2:2, ale šancí bylo na obou stranách nejméně třikrát tolik. Na hřiště se pak postupně vydávali čerství dravci v zelenobílém dresu a hra tím zpočátku viditelně nijak netrpěla ani nerozkvétala. Naše následné vedení se ale soupeři viditelně nelíbilo. Sloup přidal na snaze a naše hra postupně ztrácela přesnost.
Po svačině jsme šli totiž opět dvakrát do vedení a přes naše chyby v rozehrávce a postupem času i váznoucí kombinaci v záloze, jsme si vytvořili několik šancí, z nichž dvě proměnili Bruno a Sigi. Bruno propálil gólmana po Jóbkově sólíčku a Robsonově přiťuknutí. Sigi zamířil v těžké pozici bodlem k tyči po přihrávce od Bruna. Soupeř na obě branky dokázal odpovědět, ale jednou to k jeho smůle bylo z ofsajdu, a tak byla zelenobílá lavina na konci veselejší. Další šance Radima, Bruna a střelecky potentního Pedra ke změně stavu nevedly (gólově byl Pedro impotentní ;-). Velký nápor Sloupu v poslední čtvrthodince přinesl celou řadu šancí, nebezpečných střel a také 3 přímáky z velmi dobrých pozic. Vyrovnání už ale nepřišlo a rohlíky na tváři nám tak vydrželi i po tomto víkendu.
Sloup – Vavřinec 3:4 (2:2)
Góly: Robson, Beny, Bruno, Sigi
Sestava: Tom Musil – MichaEl Kočí, Čenda Pokoj, Rosťa Burget, Toňa Moravec – Anty Nečas, Martin „Sigi“ Sígl, Michal „Šutka“ Wutka, Petr Beny, Bruno Klimeš, Robson
Střídající: Jirka Rybář, Peťa Slouka, Pedro Vágner, Jirka Jobek, Ampik Kakáč
Za Sloup odehrál celé utkání v útoku Tom Michlíček.
Zajímavost – krom čtyř šrámů na duši si sloupský brankář odnesl i šrám na obličeji, když po srážce s Brunem od 20. minuty neviděl na jedno oko díky výstavní baterce. Srážka s buldozerem dopadne většinou špatně…
PS: po zápase bylo v Rosťově fotbalBuse opět veselo a čepky lítaly. Chudák šofér.
