Po velmi špatném výkonu jsme podlehli o tři branky týmu, který se zachraňuje v okresním přeboru. První nemilé překvapení čekalo tentokrát nehrajícího trenéra Pokoje už v kabině, kde mu chybělo 7 hráčů. Někteří se nedostavili bez jakékoliv omluvy. Druhým nemilým překvapením byla předváděná hra. Kazili jsme rozehrávku, propadali pozičně, nedařilo se záložníkům ani útočníkům. První půle byla z naší strany špatná a svými hrubicemi jsme soupeři poskytli několik šancí. Druhá půle neměla z naší strany s fotbalem společného už vůbec nic. Olomučany šli v zápase sedmkrát sami na brankáře, kopali penaltu a měli dalších minimálně pět velkých šancí.
Už od začátku zápasu se nám nedařilo nastartovat naši hru. Drobné nepřesnosti a slabší pohyb bez míče nám brzdily snahu kombinačně přecházet do útoku. Olomučanští hráli velmi důrazně a nasazením i pohybem nás hravě předčili. Jejich tvrďáci to však s důrazem několikrát přehnali a například koleno Jirky Rybáře může být po brutální šlapáku rádo, že se stále ohýbá jen jedním směrem. Po našich hrubých chybách šli dvakrát sami na brankáře. V obou případech však útočníci zakončení zpackali. Skóre se měnilo až po penaltě nařízené za Wutkův faul ve vápně. Dvakrát soupeř zahrozil i po centrech na urostlé středové hráče, naštěstí bez gólového efektu. Dva střelecké pokusy zpoza vápna zlikvidoval brankář. Naše útočné snahy šly výhradně přes krajní hráče, protože ve středu jsme byli velmi pozorně bráněni. Po obou stranách se nám podařilo pár kombinací (šlo je spočítat na prstech jedné ruky), jejichž výsledkem byla jedna slabší střela mimo a několik zblokovaných pokusů. Největší šanci zazdil Beneš, když po Vybíhalově rohu nikým neatakován netrefil hlavou branku z malého vápna.
Ač jsem nevěřil, že je to ještě možné, v druhé půli jsme ještě polevili. Paradoxně to přineslo krom obranné tragédie i tři naše tutovky, když šli sami na branku Tom Michlíček a dvakrát Jirka Rooney Jobek Vybíhal. Ani jednou se skóre neměnilo. Záloha nám postupně odcházela (výkonem stejně jako počtem, protože Čenda jednoho chodiče stáhnul a do hry už nepustil 😉 ) a přetížená a špatně zorganizovaná obrana nestačila bránit brejky soupeře. Po prvním z nich střílel v samostatném úniku útočník po zemi k tyči, brankář míč jen vyrazil a sáhl si i na dorážku, ale na vytěsnění mimo tyče to nestačilo – 0:2. Další samostatný nájezd brankář vykopl v pádu nohou a do bezpečí jej uklidil Burget. Třetí branka padla z třetího brejku druhé půle, když si útočník v běhu přehodil míč na pravou nohu a poslal jej kolem brankáře do sítě – 0:3. Čtvrtý brejk Olomučan byl zakončen nepřesnou střelou. Několik střel ze střední vzdálenosti a z úhlu pochytal brankář.
Utkání by se dalo shrnout jako souboj týmu, který neplýtvá technickými finesami, ale bojuje do roztrhání těla (obvykle těla soupeře) a týmu, který se snaží hrát kombinační fotbal v rukavičkách bez přesné přihrávky a dostatečného pohybu. Konečný výsledek 3:0 je pro nás ještě příznivý vzhledem k vývoji utkání a počtu šancí. Trenérův proslov, noc beze spánku a pondělní dojezdová náladička by měla být varováním pro ty, kdo se podobným způsobem míní vysr– i na nejbližší treninky nebo příští přátelák – to neplatí pro Benyho, protože jestli do toho na treninku půjde jako posledně, nebude mít v mistráku kdo hrát.
Olomoučany – Vavřinec 3:0 (1:0)
Sestava: Musil – Rybář J., Wutka, Burget, Kočí – Nečas, Kakáč (46. Kovařík), Přikryl Rom., Beneš – Vybíhal, Michlíček
