První utkání jarní sezony bylo kvůli nepřízni počasí odvoláno a tak jsme na první jarní mistrák odjeli až tuto neděli na hřiště Vísek. Ušetření travnaté plochy po zimě nás těší mnohem víc než naše výkony v posledních týdnech. Téměř nekonečná série přáteláků sice začala pozitivně a poráželi jsme jednoho okresního soupeře za druhým, ale v půli se tato bilance zlomila a naše výkony upadaly jako odcházející zima. Již prohra po slabém výkonu s Olomučany byla varováním, ale největší překvapení teprve koukalo z rukávu. Debakly s Ráječkem B (ve slabší sestavě) a především se Šošůvkou (téměř v plné sestavě) byly naneštěstí ukázkou smutné reality.
Na první pohled idilická situace po podzimu, kdy z týmu nikdo neodešel a naopak jsme přivedli z Ráječka Sígla a Wutku, kontrastuje se slabou formou a herním projevem týmu. Treninků a zápasů jsme v zimě měli absolvovali jako nikdy dříve, jenže klíčoví hráči počítají svoji účast na prstech jedné ruky. Mladí hráči absolvovali vesměs alespoň polovinu přípravy, ale ze zkušených hráčů můžou toto o sobě říct jen dva nebo tři. Na předvedené hře se to odrazilo velmi bolestivě. Náš velmi účinný herní projev se rozpadá na slabém pohybu bez míče, nepřesnostech a malé chuti do hry. Po tomto optimistické úvodu si dovolím pokračovat smutnější zprávou, a to ztrátou bodů ve Vískách.
Při vší úctě k soupeři se prohra ve Vískách jinak než odevzdáním bodů nedá nazvat. Soupeř se nás patrně po pohledu na tabulku trošku bál, a tak odehrál první poločas v defenzivní snaze bořit. Nám se sice nedařila kombinace, ale když po zoraném poli (=hřiště ve Vískách) pošlete pět míčů dopředu, tak těm obráncům prostě minimálně dva tu nohu přeskočí a pár akcí se tím přece jen rozjelo. Naše náznaky šancí se rodily především po nákopech na Klimeše a krajní záložníky Nečase s Kovaříkem. Víťa poslal před branku několik pěkných centrů, bohužel se z nich neurodilo. Přes to všechno se nám podařilo otevřít skóre, když po zpětné přihrávce Klimeše z pravé strany prostřelil brankáře Roman Přikryl – 0:1. Gólovou pojistku mohl přidat Klimeš, který s poskakujícím míčem u nohy prošel až do vápna, ale bohužel netrefil přesně. Vísky se pak osmělily a několika nebezpečnými brejky a centry nám zatopily před naší brankou. Největší šancí byl samostatný únik zakončený na bližší tyč, který brankář vytěsnil na roh.
V druhé půli pokračoval trend ze závěru té první, kdy otěže začali přebírat domácí hráči. Jednoduchou taktiku nakopávaných míčů domácí díky nám obohatili o rozehrávku přes špatně pokryté záložníky a rázem se těžiště hry přesunulo na naši polovinu. Naše trable s konstruktivní rozehrávkou dostoupily vrcholu, protože prostě nebylo komu rozehrát a každá nepřesnost v této činnosti znamenala brejk domácích. Těm se podařilo vyrovnat po dlouhém nákopu na hranici našeho velkého vápna, kde sklepnutý míč poslal domácí záložník milimetrovým obloučkem přes brankáře do šibenice – 1:1. Varování jsme nevzali příliš vážně a tak se Vísky dočkaly i druhé radosti, když přes tři naše hráče proklouzl do samostatného úniku útočník domácích a svou střelu otřel o tyč z té správné strany – 2:1. Místo náporu a snahy o vyrovnání byla k vidění spíše naše křeč a bezmoc. Nezbývá než doufat, že se nám do příštího utkání podaří najít optimální sestavu, a také oživit a zpřesnit naši hru. Navíc musíme najít nové tahouny naší hry. Ti tradiční podzimní totiž na jaře nějak netáhnou…
Vísky – Vavřinec 2:1 (0:1) ; Roman Přikryl
Musil – Wutka, Burget (80. Vybíhal), Moravec A., Kočí – Kovařík (75. Kakáč), Přikryl Ro., Sígl, Nečas – Přikryl Ra. (65. Michlíček), Klimeš
Nenastoupili: Pokoj, Slouka, Beneš
P.S. Kouč přivedl novou zdravotnici a masérku Míšu. Zatím si vedla výborně – snad jsme ji hned napoprvé neodradili.
