Před časem, jsem sledoval na Nova sport pořad o NHL a byl v něm hostem Jaromír Šindel. Bývalý vynikající brankář a nyní činovník Mladé Boleslavi. Tou dobou zrovna probíhalo Mistrovství Světa hokejistů do 20 let a debata došla i na výchovu talentů, jelikož i Šindel dříve u mládežnických reprezentací působil. Mimo jiných zajímavých myšlenek, zazněl z jeho úst i takový malý stesk nad tím, že když u nás hráč v 18 letech nahraje za muže, není to talent.
Právě tato myšlenka mě zaujala a musím říci, že přesně takhle vnímám přístup fanoušků nebo třeba odborné veřejnosti i co se kopané týče. Myslím že to není přístup úplně správný. U hráčů věkově vycházejících z dorostenecké kategorie je potřeba vnímat jejich individualitu.
Ne každý hráč je totiž v 18 – 19 letech připraven nastupovat v mužské kategorii a mužům konkurovat. Ať už třeba fotbalově, fyzicky nebo mentálně. Hráče je třeba vnímat jako dospívající osobnosti a každý dozrává trochu jiným tempem. Fotbal mezi dospělými je rychlejší, tvrdší, psychicky náročnější, je v něm více taktiky. Existují samozřejmě hráči, kteří nakoukli mezi dospělé třeba už v 16 letech a možná i pravidelně nastupovali, ale to jsou spíše výjimky. Brzký vstup do dospělých soutěží navíc sám o sobě neznamená, že hráč bude v mužské kategorii úspěšný ve 25 – 27 letech, spíše naopak.
Nesnažme se vychovávat hráče tak, aby byli dobří hned. Hráč by měl mít vrchol výkonnosti někdy v těch zmíněných 25 – 27 letech a k tomu bychom ho měli vychovávat a stejně tak jeho vývoj vnímat. Dejme hráčům šanci, aby mohli ukázat co v nich je. Závodění o nejmladšího dorostence mezi muži nám přinese jen hromadu bývalých talentů…
