Po řádném zahřátí a rozchytání (viz. související příspěvky) můžeme přistoupit k náročnějším prvkům tréninku. Při nich se zaměřujeme na techniku chytání, postřeh, rychlost i fyzičku. Různých cvičení existuje velmi mnoho. Zde vypsaná cvičení pravidelně absolvuji již řadu let a ze zkušenosti vím, že se praktikují i v řadě jiných klubů. Různých cviků však existuje velká spousta, proto berte ty zde uvedené spíše jako příklady.
1) Trenér kope prudké nízké míče, které těsně před brankářem dopadají na zem. Střídáme strany i lehce a obtížně dosažitelné střely. Brankář míč chytá nebo vyráží v závislosti na obtížnosti zákroku. Nesmí míč vyrazit před sebe!!! Míč chytá vestoje nebo v pádu a pokud je to možné musí jej při zákroku krýt tělem. Tímto náročným cvičením procvičíme zejména správnou techniku chytání.
2) Trenér vysílá na brankáře v rychlém sledu střely z velkého vápna (cca 10 míčů v sérii). Střídáme tvrdé a technické střely, jejich směr i výšku. Důležité je, aby brankář správně reagoval na každou ránu a po zákroku se ihned vrátil na nohy a co nejrychleji a nejlépe reagoval na další míč. Cvičení je fyzicky velmi náročné a proto nedoporučuji více než 3 až 4 série.
3) Brankář stojí na brankové čáře zády k trenérovi. Na trenérův pokyn se prudce otáčí a reaguje na trenérem vyslanou střelu. Vynikající cvičení na postřeh. K většímu úsilí zaručeně pomůžou jedny trefené „jesle“. To naštve každého brankáře.
4) Brankář prudce vybíhá z brankové čáry, přeskočí překážku, za ní dělá kotoul ze kterého se musí dostat ihned na nohy a reaguje na střelu trenéra. Do dráhy je pochopitelně možno zařadit i další prvky. Výborné na obratnost, postřeh a techniku chytání.
5) Brankář a trenér stojí proti sobě (vzdálenost cca 2 metry). Trenér hází nízký, lehce dosažitelný míč po pravé ruce brankáře. Ten míč chytá, ze země jej co nejrychleji vrací trenérovi. Ihned vstává na nohy a chytá další podobně letící míč opět po jeho pravé ruce. dop. 6 až 8 míčů v jedné sérii. Sérii pak opakujeme s míči letícími po levé ruce brankáře. Dále pokračujeme obdobnými sériemi míčů polovysokých, vysokých a cvičení můžeme zakončit sériemi těžce dosažitelných míčů. Cvičení je opět fyzicky velmi náročné, proto se doporučuje mezi sériemi krátká pauza. Důležité je dbát na techniku chytání míče v pádu a neulehčovat si tak cvičení!!!
6) a) Brankář stojí na penaltě a reaguje na míče, které z dálky hází (kope) trenér. Míče by měli dopadat těsně před brankovou čáru. Brankář reaguje na míč pohybem vzad, ve výskoku chytá nebo vyráží míč a dopadá na bok. Vyražené míče musí letět nad branku nebo vedle branky. Nesmí zůstat před bránou!!! Pochopitelně nesmí míč skončit ani v bráně…
b) Brankář prudce vyráží z brankové čáry na malé vápno směrem k trenérovy. Jakmile je na malém vápně, hodí mu trenér lehkým obloučkem míč přes hlavu. Brankář reaguje rychlými kroky vzad a chytá/vyráží míč ve výskoku/pádu na bok.
7) Velice důležitý je trénink centrovaných míčů! Nejlépe s mužstvem při simulování herních situací nebo nácviku standardních situací. Centry do vápna jsou velmi náročnou, ale zároveň velmi důležitou součástí práce brankáře. Správný odhad míče dělá občas problémy i profesionálům a je to jeden ze základních parametrů pro posuzování kvality brankáře.
8) Hra nohama (technika s míčem) se pochopitelně trénuje nejlépe při fotbálku s mužstvem, ale brankář potřebuje zejména jistý a dlouhý odkop a přesný výkop. Tyto činnosti je čas od času dobré zapojit do tréninku třeba jako odpočinkové cvičení. Správný nákop míče je důležitý. Je proto dobré naučit se kopat přímým nártem.
9) Brankář stojí vedle překážky v klidu. Trenér mu hází polovysoký až vysoký míč ve směru za překážku. Brankář se odráží (možno i s úkrokem), skáče přes překážku, ve vzduchu chytá míč a dopadá na bok. Výborné na odrazovou sílu a také pokud brankář odmítá skákat a jen tak padá na zem jako pytel brambor. Odrané kotníky jej podruhé přinutí vyskočit.
Rychlost, obratnost a výbušnost jsou z velké části dány fyzickými dispozicemi jednotlivých brankářů, přesto je na nich bezpochyby co zlepšovat. Cviky na výbušnost by měly vycházet z klidové polohy (tzn. ze stoje, sedu atd.). Právě rychlý start na míč je předmětem cvičení. Rychlost a obratnost se velmi často trénují současně s výbušností, kdy po startu následuje v podstatě libovolná „opičí dráha“. Několik cvičení zde naznačím.
Brankář stojí (nebo sedí) na brankové čáře. Na pokyn vyráží co nejrychleji směrem dopředu. Před ním jsou na různých místech ve velkém vápně naskládány míče. Brankář musí každý míč v pádu chytit a ihned po chycení jej upustit, vstát a startovat na další míč. Obvykle se míče staví tak, že brankář padá střídavě na levou a pravou stranu. Celé cvičení je nutné absolvovat s maximálním nasazením a přesuny mezi míči ostrým sprintem. Pád brankáře má vypadat jakoby skákal pod nohy útočícímu hráči. Cvičí se rychlost, obratnost i výbušnost (a ničí se tráva a nohy – ale stojí to za námahu).
Trenér kope od půlící čáry vysoké míče dopadající mezi penaltu a velké vápno. Brankář z brankové čáry reaguje na míč. Vystartuje, ze sprintu skáče po míči, který dopadá před něj na zem a musí jej udržet v rukavicích nebo pod sebou. Ideální je ztlumit míč ihned po dopadu – tzn. jakmile míč dopadne na zem (a nemá tedy rychlost) okamžitě jej ze shora přitlačit rukavicemi k zemi. Cvičení je velmi náročné na techniku chytání. Ne každý se toto naučí. Cvičí se opět i rychlost, obratnost a výbušnost.
Samotnou výbušnost je možno trénovat i s mužstvem v podobě krátkých sprintů z klidu. Tzn. hráči v klidu stojí (sedí nebo jsou v kliku) na čáře a na pokyn prudce startují určeným směrem. Na obratnost jsou nejlepší libovolné „opičí dráhy“. Nejjednodušší je patrně za sebe naskládat různě velké překážky. Dráhu má brankář překonat co nejrychleji tak, že střídavě jednu překážku přeskočí, následující podleze. Důležité je opět cvičit v maximální rychlosti.
Další možností je rozestavět různá stanoviště po určené dráze a nechat brankáře běhat tuto dráhu s překážkami po určitý časový úsek. Jednotlivá stanoviště mohou být následující – přeskoky přes překážky, podlézání překážek, kotrmelce vpřed i vzad, běžecký slalom, běh pozpátku s otočkami, u kužele udělat kliky, dřepy, sklapovačky, nebo např, při běhu kolem branky povinně 5 výskoků na břevno. Opět vše v maximální rychlosti.
Natrénovat odrazovou sílu a výbušnost na brankové čáře lze např. přeskoky přes zábradlí nebo jinou vysokou překážku. Brankář běží podél zábradlí a na pokyn jej z plného běhu přeskočí na druhou stranu. Při vyšších překážkách je nezbytné pomoci si i rukama (něco na způsob skákání přes kozu). Musíme pak dbát na to aby více pracovali nohy a ruce využívat. jen opravdu v nezbytných případech. Výborné jsou rovněž schody – skákat snožmo i po jedné noze. Střídat skoky čelem do schodů i bokem.
Jako třešničku k těmto cvičením bych přidal další cvik, který není příliš obvyklý. Dva brankáři jsou v kliku těsně nad zemí (nebo spíše leží na břiše) boky těsně vedle sebe. Jeden z nich se prudce odráží nohama a rukama jakoby při kliku, ale mnohem silněji a to tak, že z této polohy přeskočí druhého brankáře. Přeskákat tímto způsobem z malého na velké vápno bylo často téměř nemožné. Síla, výbušnost i nějaká ta obratnost je třeba.
