Už jsem několikrát mluvil o tom, jak jsem měl v létě možnost navštívit trénink Baníku Ostrava. Konkrétně šlo o tým dorostenců ve věkové kategorii do 16 let. Pro upřesnění je třeba říct, že hráči se v té době nacházeli v přípravném období a jak jsem zjistil z rozpisu, chlapci před obědem trénovali v hale.
Odpolední trénink se odehrával v tréninkovém centru Jeremenko, které je v Ostravě Vítkovicích. Je dobře přístupné MHD, kterou se do 10 minut dostanete do centra a zhruba do 15 – 20 minut na Bazaly. V tréninkovém centru jsou k dispozici dvě hrací plochy, jedno menší hřiště a jedno malé pro trénink brankářů. Velká hřiště mají umělé osvětlení. Je zřejmé, že areál není nejnovější, ale svému účelu plně postačuje.
Do areálu jsem dorazil zhruba 10 minut před tréninkem. Na nejmenším tréninkovém hřišti trénovali to dobou brankáři. Přes volejbalovou síť hráli tři proti třem takovou přehazovanou se snahou trefit odkryté místo soupeřova území. Asi po 20 minutách si to trochu obměnili a přes tu volejbalovou siť hráli jakoby nohejbal, ale bez dopadu míče na zem! Trenér je vůbec nešetřil a jeho důrazné pokyny byly pěkně slyšet na 50 metrů daleko.
Pak už se na hřiště začali trousit hráči. Každý hráč si sebou na hřiště nesl nebo vedl míč. A světe div se, hráči si s míčem zkoušeli všelijaké parádičky nebo si přihrávali ve dvojici. Opravdu nikoho jsem neviděl flákat balon na branku. Z tohoto zlozvyku, který se u nás dědí z generace na generaci doslova šílím!
Zhruba 20 hráčů trenér rozdělil do několika skupin a pak následovalo několik cvičení, byly tak čtyři a každé trvalo poctivých 20 minut! Při každém trenérově vysvětlování hráči způsobně naslouchali, a hned napoprvé tím pádem věděli co se po nich chce. U nás jev taktéž nevídaný…
Jednotlivá cvičení tady rozepisovat nebudu, to je na další článek. Na závěr snad tři postřehy.
- Na žádné stabilní ani přenosné brance v areálu nebyly sítě. Hráči si k tréninku donesli přenosné branky i sítě, sítě pověsili a po tréninku zase sundali. Branku pak společně odnesli ke kabinám, kde bylo přenosných branek snad 10. Nikdo neremcal, že už branku nesl tam anebo tam, že už dělal to a to, že nesl minule a podobně. Jsou totiž jeden tým!
- Celý trénink sice jemně, ale hustě pršelo. Já se schoval na střídačku, ale hráči dál trénovali. Když jsem se před tréninkem ptal sekretáře mládeže, jestli trénink bude, odpověděl jednoznačně, \“kluci trénují za každého počasí\“…
- Na konci tréninku nebyl žádný fotbálek, namísto toho následovala pořádná série kliků a lehsedů.
