K dalšímu rozhovoru jsem si pozval bývalého brankáře, trenéra a člena výboru Jana Šurého. Jeho brankářský styl byl poněkud odlišný od jeho předchůdce Víta Hejče. Jeho předností bylo zejména chytání na brankové čáře, tam dokázal Honza chytit snad úplně všechno.
Honzo, v kolika letech jsi začínal s fotbalem?
No asi někdy kolem deseti let, to už nevím přesně. Začal jsem hrát za žáky v Metře Blansko. Následně jsem přešel do dorostu a potom do týmu mužů Metra Blansko.
Za žáky jsme hráli okresní soutěže, s dorostem jsme okresní soutěž vyhráli a postoupili do kraje, ale to už jsem šel chytat do mužů a tam jsme taky hráli krajské soutěže.
V brance jsi chytal od začátku nebo jsi hrál i v poli?
Chytal jsem od začátku, v poli jsem nikdy nehrál. Do brány mě to táhlo vždy, chytat jsem sám chtěl.
V mužích jsi hned chytal?
Ne, ne, to chytal Honza Ruml. Ten měl ale po čase nehodu na motorce, a tak jsem dostal šanci. V Blansku jsem chytal do třiadvaceti. To jsem se oženil do Vavřince. Půl roku mě z Vavřince lanařili, až jsem tedy do Vavřince přestoupil.
V té době chytal ve Vavřinci Vít Hejč.
Jo. S Vítou jsme se celkem pravidelně střídali. Pak jsem se nepohodl s trenérem a odešel jsem do ČKD Blansko.
Kdo byl tehdy trenér a co se stalo?
Trenér byl Tonda Moravec nejstarší. Víta Hejč byl v té době zraněný a chytal jsem já nebo Franta Šindelka. Myslím, že se nám i dařilo, vyhrávali jsme, nedostávali jsme góly, hráli jsme dobrý fotbal, divákům se líbil. Ale jak se Víta uzdravil, zase se do branky vrátil. Ozval jsem se a trenér mi řekl, že jestli se mi to nelíbí, že můžu jít, že na mě určitě všude čekají. Tak jsem odešel do ČKD.
Tam jsem byl rok a půl. Chytal jsem v B týmu, první sezónu jsme vyhráli okresní soutěž a postoupili do kraje. Po půl roce v krajské soutěži jsem se do Vavřince vrátil. To už o mně zase vavřinečtí hodně stáli. Ve Vavřinci jsem pak už chytal do konce kariéry.
S přibývajícími roky se pak dostával do branky víc Ruda Bábindeli a já už chytal sporadicky, jen když bylo potřeba. Poslední zápas jsem po pauze odchytal ve 44. letech, to už byl ve vedení Franta Šindelka.
Jaký byl vlastně přechod na Vavřinecký písek?
No, tak co ti mám povídat. My jsme na to byli cekem zvyklí, ono ani v Blansku jsme toho na trávě moc nenahráli. Když jsme byli v žácích nebo v dorostu, chodili jsme na staré škvárové hřiště, které bylo za hokejovým stadionem. Travnaté hřiště bylo tehdy nové a moc nás na ně nepouštěli. Dodnes mám škváru na kolenou pod kůží.
Pamatuju se třeba, když silně zapršelo, býval na vavřineckém pískovém hřiště od kabin napříč hřištěm od tekoucí vody vymletý rygol. Pak jsme to vždy srovnávali traverzou, kterou jsem tahal za traktorem. Pracoval jsem v JZD a měl jsem svolení pro tyto účely traktor využít. Pak to bylo trošku takové načechrané a bylo to trochu lepší ten povrch.
Po zatravnění hřiště v roce 2010 je všechno jinak. Týmy, které u nás ještě nehrály jsou překvapené, jaké máme krásné hřiště, krásný areál a krásný výhled do okolí.
Jak to vlastně bylo s brankářskými tréninky tehdy?
No ty nebyly v podstatě žádné. Jen v mužích v Blansku nás brankáře trénoval pan Šenkyřík, jinak nic. Jak byla nějaká cvičení na tréninku, postavili jsme se do brány a chytali.
Jak to bylo s vybavením?
Tak rukavice jsem používal různé. Ať to byly látkové nebo kožené, rukavice nikdy nechyběly. Nesměly chybět. Šněrovací míče já už v podstatě pamatuju jen jako malý kluk v Božicích a pak už v Blansku vůbec. Kvalita míčů se s postupem let zlepšovala. Co se týče vybavení na vavřinecký písek, používali jsme prošívané tepláky, které měly na bocích takové prošívané polštářky a ty se hodily.
Na kterého trenéra ty vzpomínáš nejraději?
V žácích nás v Blansku trénoval pan Balderman, ten byl výborný. V dorostu mě trénoval Miroslav Knies, přezdívaný Smola, toho jsem měl také v oblibě. To byl učitel a s nikým se moc nemazal.
Pojďme zpět do Vavřince, Jak na ty roky vzpomínáš, s kým jsi vlastně hrával?
Vzpomínám na to v dobrém, měli jsme výbornou partu. Vítu Hejče jsme již zmínili, pamatuju na Josefa Slouky (Oro) na pravé obraně, Josef Slouka hrával stopera a Míra Horák, levou obranu. Oba dva ze Suchdolu. Míra Musil hrával předstopera, Pepa Jalový, Franta Skoták, Jirka Havránek v záloze, vepředu Tonda Moravec, Tonda Blézl a nalevo Jirka Vybíhal. Ta sezóna 1982/83 byla fakt pěkná, dařilo se nám, skončili jsme druzí v okresním přeboru jen o skóre. Chodilo hodně diváků, stupně u parku bývaly plné.
Ale pamatuju i starší hráče, Jako Ruda a Karel Meluzín, Ruda Halámek nebo třeba Luděk Torkoš.
V těch 80. letech, když jsi hrával, tak měla organizace žáky, dorost, muže. Fungovala organizace dobře?
No určitě. Přes léto jsme pořádali v Parku tolik tanečních zábav, až mě to prodávání lezlo krkem. To jsme každou chvíli prodávali na zábavě. Ale bylo to potřeba, byl to v podstatě jediný zdroj financí pro klub. Později, když už jsem nehrál, chodil jsem s Rudou Meluzínem vybírat vstupné.
Ty jsi se po skončení hráčské kariéry věnoval i trénování a byl jsi také člen výboru, že?
Jo, trénoval jsem myslím jednu sezónu žáky po Miloši Hudcovi. Když jsem jezdil na kombajnu, pomáhala mi s tím i moje žena a jezdila s klukama na zápasy. Tenkrát nám uteklo vítězství v okresním přeboru. Za stavu 2:2 neproměnil v posledním zápase ve Sloupě Rosťa Burget penaltu a skončili jsme o bod druzí. Chvíli jsem trénoval i muže a byl jsem i ve výboru.
Jak hodnotíš současnost Tělovýchovné jednoty?
Myslím, že to je na dobré úrovni, že se kluci z vedení snaží. Park funguje dobře, fotbal je taky jakž takž. V okresním přeboru jsou pro muže někteří soupeři ale až příliš silní, zejména ta první pětice je výkonnostně někde jinde. Ale také je to možná trochu tím, že muži málo trénují. Když trénuje mládež, je jich plné hřiště. Manželka se chodí pravidelně dívat na zápasy žáků a přípravky a moc se jí líbí, jak se snaží, jak se zlepšují.
A ty se chodíš dívat na zápasy?
Já se chodím dívat na muže. Domácí zápas nevynechám a i na venkovní zápasy, jezdím téměř na všechny. Někdy se jim daří, někdy ne, ale co naděláš. Když si vybojovali okresní přebor, tak ať ho hrají. Byli by hloupí, kdyby odmítli hrát vyšší soutěž. Teď se bez problémů zachránili a to je dobře. Navíc dnes to hráčům komplikují ta jejich různá zaměstnání, mají různé směny, to dříve také úplně nebývalo zvykem.
