Mým dalším respondentem je Antonín Majtan. Dlouholetý hráč, trenér a funkcionář, svého času i předseda TJ Vavřinec. Dobrák od kosti, který snad neuměl říct ne a který za sebou v organizaci zanechal silnou stopu. Vybavuji si, že na hřišti býval téměř neustále a měl stále dobrou náladu. Dnes na něj navazuje Jirka Vybíhal, který na něj také rád vzpomíná. Asi jako všichni ostatní.
Jak jsi s fotbalem začínal?
Začínal jsem v žácích ve Vavřinci a potom jsem pokračoval v dorostu. V dorostu jsem v podstatě jenom hrál zápasy, protože jsem jezdil na učiliště do Frýdku – Místku, kde jsem byl na internátu. Takže jsem odehrál zápas a jel jsem na internát.
Pamatuji se, že jsi za muže hrával obránce, hrál jsi beka už od začátku?
V žácích se ty posty střídaly, ale většinou to bylo všechno v obraně. V dorostu jsem hrál stopera a potom v mužích krajního obránce. Až ke konci jsem občas hrával stopera. Jednou jsem dokonce i chytal v brance. Myslím, že se zranil Honza Šurý a neměl tam kdo jít, tak jsem šel já. Myslím, že to bylo doma proti Benešovu. Vyhráli jsme 3:2 a dostal jsem jednoho laciného góla z dálky. Ale vyhráli jsme.
Jaký byl přechod do mužů?
Do mužů jsem se dostal ještě v dorostu. Vytáhl si mě tam trenér Josef Kala. Bylo okolo toho hodně vzrušení, protože kluci samozřejmě chtěli, abych hrál v dorostu s nimi, ale trenér mě prostě chtěl v prvním týmu. Musel jsem kvůli tomu na zdravotní prohlídku k doktoru Karčmarovi. To bylo tehdy povinné, pokud jsi chtěl do věkově starší kategorie.
Vybavíš si, s kým jsi tak hrával v obraně?
Stopera hrával Pepa Slouka ze Suchdolu. Na druhé straně to byl Pepa Slouka z Vavřince (Orro). Myslím, že Ota König hrával předstopera jeden čas, taky Míra Musil. Pamatuju v brance ještě Vítu Hejče, po něm chvíli Franta Šindelka, pak Honza Šurý a pak Ruda Bábindeli.
Vždy jsem si chtěl dozadu vše poctivě odbránit a míč rozehrát. Když to šlo, tak jsem se snažil centrované míče rovnou posílat spoluhráčům do volného prostoru. Myslím si, že se to i dařilo. Kluci jako Franta Skoták nebo Míra Musil už věděli, že to tam pošlu a využívali toho.
Kdo byl podle tebe nejlepší hráč?
Tonda Moravec, ten to táhl dlouho. Byl velmi rychlý, šikovný, v tréninku zarputilý, dával hodně gólů. Hráli jsme na něho. Pak bych Vyzdvihnul Pepu Slouku ze Suchdolu, který s námi hrával v obraně. To byl pan stoper, měl velký přehled, uměl číst hru. Byl takový klidnější, moc oho nenamluvil, ale když něco řekl, mělo to váhu.
Jak dlouho jsi hrál?
Končil jsem ve 36 letech. Když to vezmu, že jsem hrál od osmnácti let, tak to asi není úplně špatné. I zdraví mě celkem drželo. Jednou jsem měl problémy s kolenem, to byly natažené postranní vazy a poškozený meniskus. Ke konci mě trochu trápila záda. Za těch osmnáct let jsem odehrál čtrnáct sezón. Dva roky jsem byl na vojně v Bechyni a po ní dva roky jsem pracoval v Lybii (odtud se vzala Tondova přezdívka Afričan – pozn. red.), jinak jsem pořád hrál.
Všechno jsem odehrál ve Vavřinci, až dlouho po aktivní kariéře se mi Pepa Kala přiznal, že mě hodně chtěli do ČKD Blansko. Potřebovali krajního obránce a dvakrát se na mě byli dívat, ale vedení klubu to smetlo ze stolu. Ale to už je pryč.
Co zimní přípravy v Pustém žlebu?
Tak to bývalo, to si nás vzal třeba Tonda Moravec a šli jsme běhat. Ale mě to problémy nedělalo, já jsem si to odtrénoval s dorostem a pak i s muži. V létě jsme zase hráli tenis, měli jsme udělané provizorní hřiště na fotbalovém hřišti u Parku. Pak se udělala antuková hřiště, ale to myslím nebyl dobrý nápad. Antuka je náročná na údržbu, potřebuje kropit. S postupem času o to zájem upadal, neměl kdo se o to starat, vody bylo málo, vítr to s postupem času vyfoukal a pak se tam už dal hrát jen nohejbal nebo volejbal. Na tenis už to nebylo.
Jak vzpomínáš na vavřinecké písčité hřiště zvané šmirgl?
Mě to nevadilo, byl jsem na to zvyklý. Na takových nebo podobných površích jsme v té době hrávali skoro všude. Buď to byla škvára, prosívka nebo písek. V Blansku na Metře jsem hrál na trávě všeho všudy dvakrát. Bývala třeba tráva v Lažanech nebo na Benešově, ale to byla spíše louka.
Ty jsi vlastně zažil i tu nejúspěšnější sezónu 1983, kdy jste skončili druzí v okresním přeboru?
Vrátil jsem se z Lybie v roce 1981, takže to pamatuju. Tenkrát se sešel dobrý tým. Myslím, že z Benešova přišel Tonda Blézl, který dával společně s Tondou Moravcem spoustu gólů. Já vlastně ani nevím, že to byla nejúspěšnější sezóna. Ani nevím, že jsme skončili druzí o skóre, moc jsem to neřešil. Ale jo, dařilo se nám, měli jsme výbornou partu. Samozřejmě, že v dobách kdy se nám dařilo méně, byla ta nálada v týmu horší, ale to tak v tom sportovním životě je.
Po skončení hráčské kariéry jsi trénoval a byl členem výboru.
Jo jo, nevím jestli tři nebo čtyři sezóny jsem trénoval dorost. Ten se pak pro nedostatek hráčů rozpadl a trénoval jsem žáky. Ve výboru jsem byl dlouhé roky. Častokrát jsem přišel z práce, najedl se a šel rovnou na hřiště. Býval jsem tam hodně často.
Jeden čas jsi byl i předseda TJ.
Asi, já už ani nevím.
Ale, neříkej, že nevíš. Po odchodu Franty Šindelky jsi dělal předsedu.
No, to jo no. Tenkrát se k tomu nikdo nechtěl postavit. Hrozilo, že bude s fotbalem ve Vavřinci konec, tak jsem to vzal. V pokladně jsme toho zrovna moc neměli, tak jsme požádali obec o pronájem Parku.
Vybavuji si, že každý člen výboru, měl na starost prodej po dva týdny.
Je to tak. Obsluhovali jsme bez nároku na odměnu. Pod plech jsme od hřiště nainstalovali plachtu, aby tam tolik nefoukalo. Udělali jsme držák na televizi abychom se mohli dívat třeba na fotbal.
Pamatuji se, že zejména o víkendu bývalo plno a museli jsme se hodně otáčet abychom stíhali.
Je to tak, lidi chodili. V pátek a v sobotu bývaly pod plechem lavice úplně plné. Hučelo to tam jak v úle. Taky jsme tím vydělali dostatek financí na zajištění chodu klubu na dva roky dopředu.
Myslím, že výbor tenkrát fungoval celkem slušně.
Taky si myslím, bylo nás tam celkem dost ochotných pracovat pro TJ Vavřinec.
Dalším významnějším předsedou po tobě byl Aleš Blézl. Říkal mě, že jsi byl jeden z těch, který ho přesvědčoval k té funkci.
Když jsem se v roce 2002 odstěhoval, nevypadalo to z organizací dobře. Myslím, že to bylo nejrozumnější řešení, aby to tenkrát vzal Aleš. Nakonec byl předsedou hodně dlouho a za jeho vedení se udělalo spoustu dobrých věcí. Nejdůležitější ale bylo hřiště. To je velká věc.
Už za mého předsednictví jsme se snažili o zatravnění hřiště. Několikrát jsme s obcí jednali, ale nedopadlo to. V té době nechtěla Obec Vavřinec uvolnit dostatek peněz potřebných pro rekonstrukci hřiště. S postupem času se to naštěstí změnilo.
Dnes mají sportovci k dispozici vedle fotbalového hřiště i hřiště víceúčelové, které je na místě bývalého antukového hřiště.
Myslím, je to úplně nejlepší řešení. Ještě jsem ho ale neviděl. Asi budu muset sednout na kolo a přijedu se podívat.
