Zejména v začátcích, ale samozřejmě i později je v tréninku brankáře důležité pilovat techniku chytání. Ano i chytání má svoji techniku. Je důležité znát a hlavně zautomatizovat reakce na letící míč v závislosti na jeho výšce a vzdálenosti v jaké jej chceme chytit (vyrazit).
Koš – chytáme míče letící ve výšce od kolen po hrudník přímo na nás nebo do naší bezprostřední blízkosti. Velice důležité je míč správně ztlumit hrudníkem a pažemi a následně jej co nejrychleji pokrýt rukavicemi. Je to základní technika, kterou musí zvládat i špatný brankář!
Prsty – všechny míče, které chytáme (ať už vestoje nebo v pádu) musíme dokonale ztlumit v rukavicích. Základem je pevné držení prstů (roztažené prsty a palce pevně u sebe) a jemné povolení paží (jako pružina) při samotném chycení míče. Pokud nepruží paže a nepracují zpevněné prsty, nelze udržet prudší ránu a míč z rukavic vypadne do nejnebezpečnější oblasti – před brankáře.
Bagr – chytáme míče letící při zemi přímo na nás nebo do naší bezprostřední blízkosti. Míč chytáme do koše v pádu na celou přední část těla. Je důležité netlumit pád koleny či lokty ale opravdu dopadnout na celou přední část těla naráz. Při špatném provedení je zákrok bolestivý právě kvůli tlumení pádu některou částí těla. Velkou výhodou je, že po celou dobu zákroku jistíme míč celým tělem.
Chytání míče v pádu – Při odrazu je důležité správné načasování a správný odhad polohy letícího míče. Pokud střela dlouho letí, je vhodné udělat ještě před odrazem úkrok do strany a usnadnit si tak práci ve vzduchu. Při dopadu je opět důležité netlumit jej žádnou částí těla zvlášť, ale dopadnou na celou délku těla – pokrčenou odrazovou nohu, zpevněný trup a horní část paže. Častou chybou zejména mladých brankářů je otočení trupu v pádu a dopad přes koleno na břicho, popřípadě na záda. Je to velká chyba a je opravdu nezbytné dopadnout na bok! Při chytání míče musíme pád načasovat tak, abychom míč nechytali při nebo po dopadu, ale ještě ve vzduchu. Dopad tělo na okamžik rozhodí a v tom okamžiku už musíme mít míč pevně pod kontrolou. Ihned po jeho ztlumení v letové fázi jej musíme pevně přitlačit k zemi a po dopadu těla je lepší si jej ještě přitáhnout k hrudi. Nejdůležitější na zákroku je právě ono stažení míče k zemi a jeho následné udržení. O stažení míče se logicky stará ruka, která je v letu výše, zatímco na dolní ruce závisí větší část jeho ztlumení.
Boxování míče – míče, které jsou jen obtížně dosažitelné (např. při centrech do skrumáže) je nutné sáhnout k co nejrazantnějšímu vyražení míče pěstí. Prioritou je zabránit okamžitému, ale i následnému ohrožení branky, což znamená, že pokud nemáme přehled o tom, kam můžeme míč bezpečně vyrazit (kde nestojí soupeř), musíme míč dostat co nejdále od branky a to nejlépe do strany (nikoliv před sebe na velké vápno!). Při tomto zákroku bývá brankář často atakován soupeřem, a tak je důležitá nejen rychlost, ale také tvrdost a odolnost.
Vyrážení míče – nejobtížnější míče, které jsou na samé hranici možnosti dosažení nebo jsou neudržitelné v prstech musíme vytěsnit alespoň konečky prstů, v ideálním případě dlaněmi. Nejčastěji se tato technika využívá při prudkých střelách pod břevno nebo k tyči a při přetažených centrech padajících na zadní tyč. V tomto případě je nejvyšší aktuální prioritou samozřejmě zabránění gólu respektive jasné gólové šanci. Pochopitelně je-li to možné snažíme se vyrážet do stran a co nejdál od branky. Míč letící pod břevno nebo přetažené centry vyrážíme pokud možno dlaní (jen je v letu přizvedneme, není nutné jej vytlačit silou).
